Hnojení má smysl jen tehdy, když půda není zamrzlá do hloubky kořenů a když rostlina není v hluboké dormanci. Orientační pravidlo: pokud je půda na povrchu tvrdá a při rytí se láme v hrudách, počkejte. Totéž platí pro trvalý sníh. Rozhozené granule na sněhu se při tání rozpustí nerovnoměrně a mohou popálit listy i kořeny v jednom místě. Dusíkatá hnojiva jsou v zimě nejrizikovější, protože se v chladu nevážou a snadno unikají.
Zálivku vždy přizpůsobte druhu rostliny, ne kalendáři. Sukulentům stačí zemina proschnout do hloubky několika centimetrů, kapradiny a fíkusy chtějí vlhko, ale nikdy ne bahno. Před zálivkou zkontrolujte vlhkost prstem nebo dřevěnou špejlí. Pokud jde špejle zasunout bez odporu a je mokrá, počkejte. Nadměrná zálivka je nejčastější příčinou hniloby, a to i v květináči s otvorem.
Při pěstování v kokosu hlídejte vlhkost častěji než u běžné zeminy. Substrát na povrchu rychle přesychá, ale uvnitř může být stále vlhký. Nejlepší je sáhnout prstem do hloubky několika centimetrů a zalévat až tehdy, když je substrát v této vrstvě suchý. Zálivku provádějte pomalu a důkladně, aby voda protekla celým objemem. Kokos také časem podléhá rozkladu a zhutňuje se, proto ho po jedné až dvou sezónách vyměňte. Pokud ho chcete použít znovu, properte ho a obohaťte o živiny.
Bez drenážní vrstvy se voda v květináči zdržuje u dna a kořeny postupně uhnívají. Mnoho lidí si myslí, že drenáž znamená jen nasypat na dno pár kamínků, ale takhle to nefunguje. Vrstva musí mít správnou tloušťku, správný materiál a musí být oddělená od substrátu, jinak se časem ucpe a voda stejně zůstane stát.
Nezapomeňte na větrání. Koupelna bez okna se rychle stává prostorem s vysokou vlhkostí, kde se daří plísním. Rostliny sice vlhko milují, ale plíseň na zdech a v substrátu škodí i jim. Po sprchování nechte dveře otevřené, případně použijte odvlhčovač. Pokud máte v koupelně jen malý prostor, volte nižší druhy a sesaďte je do jedné nádoby – usnadníte si zálivku i kontrolu. Rostliny v tmavé koupelně nikdy nehnojte v zimě, protože ve slabém světle nestačí zpracovat živiny a soli se hromadí v půdě.
Difenbachie patří k nejčastěji pěstovaným pokojovkám, ale také k těm, které nejrychleji reagují na chyby v péči. Žloutnutí listů není náhoda ani stárnutí. Rostlina tím říká, že jí něco vadí. Většinou jde o kombinaci špatné zálivky, nevhodného světla a nízké vlhkosti. Následujících devět pravidel vychází z toho, jak difenbachie roste v přirozeném prostředí – v podrostu tropického lesa, kde je stálá vlhkost, rozptýlené světlo a teplo bez průvanu.
Druhým pravidlem je světlo. Difenbachie potřebuje hodně světla, ale nikdy přímé polední slunce. Ideální je okno na východ nebo západ s jemným závěsem. U okna na jih dejte rostlinu dál od skla, jinak se listy spálí do hněda a postupně zežloutnou. Tmavý kout zpomalí růst, nové listy jsou menší a staré žloutnou, protože rostlina nestíhá fotosyntézu.
Na závěr: žádná z uvedených rostlin nepřežije věčně bez světla. I ty nejodolnější druhy potřebují alespoň několik hodin denně zdroj, který nahradí okno. Pokud ani to nejde zajistit, vyberte si jen dvě až tři rostliny a střídejte je – jednou za dva týdny je přeneste na světlejší místo a do koupelny dejte jiné. Tím předejdete postupnému chřadnutí a udržíte zeleň i v místnosti, kde by ji nikdo nečekal.
Když se žloutnutí objeví, nereagujte hned větší zálivkou. Nejprve zkontrolujte kořeny – vytáhněte rostlinu z květináče a odstraňte hnědé, mokré kořeny. Potom upravte stanoviště a zalévejte méně. Difenbachie se vzpamatuje pomalu, ale nové listy vyrostou zdravé. Trpělivost a pravidelná kontrola jsou spolehlivější než jakýkoli zásah ve chvíli, kdy už je rostlina v krizi.
Zásadní je nezalévat podle kalendáře, ale podle stavu půdy. V koupelně se vlhkost drží dlouho, takže většina uvedených rostlin potřebuje zálivku až ve chvíli, kdy je vrchní vrstva substrátu suchá. Typická chyba je nechat květináč stát v misce s vodou – kořeny začnou hnít a rostlina uhyne během několika týdnů. Použijte keramzit nebo drenážní vrstvu a květináč s odtokovým otvorem. Další častá chyba je postřikování listů, které v chladné koupelně podporuje plísně. Lepší je rostlinu umístit dál od sprchy a větrat po koupání.
Koupelna bez okna má dvě nevýhody, které rostlinám vadí nejvíc: málo světla a vysokou vlhkost, která se často pojí s chladnými povrchy a průvanem od ventilace. Než začnete cokoli kupovat, změřte si, kolik světla tam skutečně je. Ráno a odpoledne zkontrolujte, jestli na poličku dopadá alespoň nepřímé světlo, nebo zda je prostor osvětlený jen zářivkou nad zrcadlem. Rostliny, které snesou stín, obvykle potřebují 8–12 hodin umělého světla denně. Běžná koupelnová lampa k tomu většinou nestačí, proto pomůže LED žárovka s vyšším podílem modrého spektra, která nesvítí přímo do očí.
