Voda, teplota a načasování rozhodují víc než množstv
Nejprve si list prohlédněte proti světlu. Podržte ho mezi očima a oknem nebo lampou. Miny neboli chodbičky prosvítají, protože larva vyžírá jen měkké pletivo a průhledná blanka zůstává. Pokud otvor leží na konci chodbičky, která se postupně rozšiřuje, jde o housenku, jež rostla a vytlačovala trus za sebou. Tenký hadovitý pruh vine se listem a na jeho konci je díra. Když je mina naopak široká, plošná a nepravidelná, mívá na svědomí jiný druh. Kdy je díra jen na povrchu a kdy vede dovnitř Rozdíl mezi povrchovým okusem a skutečným otvorem je klíčový. Povrchové okusy vypadají jako vydřené skvrnky a blanka zůstává neporušená. Skutečný otvor prochází oběma vrstvami a na okraji bývá patrná zaschlá hnědá linka. Ta vzniká, když rostlina ránu zaceluje. U vrtalek ale hnědý lem často chybí, protože larva vylezla z už odumírajícího pletiva. Právě podle okraje poznáte, zda škůdce odešel sám, nebo zda v listu ještě sedí.
Drenážní vrstva na dně květináče má jediný úkol: zabránit tomu, aby kořeny stály trvale ve vodě. Není to ozdoba ani kosmetický doplněk, ale pojistka proti přelití. Jenže právě tady vzniká nejčastější chyba. Mnoho lidí nasype na dno vrstvu keramzitu nebo kamínků a myslí si, že tím problém vyřešili. Opak je pravdou – pokud drenáž není správně provedená, voda se v ní drží a hnije kořeny ještě rychleji.
Typická chyba je záměna s poškozením od mšic nebo roztočů. Ty nechávají na listech spíš zvlněné okraje, svinuté špičky a medovici, ne ostré otvory. Další častý omyl je hledat vinníka na listu, kde už dávno není. List s jedním otvorem uprostřed a bez chodbičky často znamená, že škůdce přišel zvenčí, okousal okraj a odešel. U mladých rostlin se vyplatí kontrolovat spodní stranu listů, protože tam dospělci nejčastěji odpočívají.
Typická chyba je krájet nahnilý kořen a doufat, že se zbytek „přežije". Plíseň a bakterie často pronikají dál, než je vidět. Další častá chyba je mýt kořen příliš brzy před skladováním – vlhkost urychluje hnilobu. Před uložením kořen otřete suchým hadrem, odstraňte zbytky hlíny a uložte ho na chladné, suché a tmavé místo. V lednici ho zabalte do papírového sáčku, ne do igelitu.
Typická chyba je seříznout celou rostlinu najednou do poloviny. Silné zkrácení všech výhonů najednou rostlinu vyčerpá a ta reaguje buď stagnací, nebo divokým, ale slabým obrostem. Lepší je řezat postupně, vždy jen několik výhonů a zbytek nechat dva až tři týdny odpočinout. U vzrostlých kusů se vyplatí odstranit nejdřív suché, poškozené a křížící se výhony, teprve pak tvarovat.
Nejspolehlivější metodou bez samozavlažovacích systémů je mulčování povrchu substrátu. Na povrch květináče nasypejte vrstvu asi dva až tři centimetry hrubého materiálu – keramzitu, drcené kůry, štěrku nebo i natrhaného novinového papíru. Mulč výrazně snižuje odpar z povrchu půdy a udrží vlhkost tam, kde ji kořeny potřebují. Před mulčováním rostlinu jednou pořádně zalijte, dokud voda neproteče dnem, a nechte přebytek odkapat. Pak už nepřidávejte.
Na závěr platí, že otvor sám o sobě nic neprozradí. Rozhoduje tvar chodbičky, poloha trusu a barva okraje rány. Kdo si všímá těchto tří věcí, pozná vrtalku dřív, než se rozšíří po celé skleníku nebo záhonu.
Drobné otvory v listech na první pohled vypadají jako poškození od hmyzu, ale ve skutečnosti je za nimi téměř vždy pták. Vrtalky, tedy larvy much, housenky a další minující hmyz, si cestu do listu hledají zevnitř. Dospělá samička klade vajíčko přímo do pletiva a larva se pak prokousává mezi svrchní a spodní pokožkou. Když se kuklí nebo list opouští, zůstane po ní otvor. Podle toho, kde přesně otvor sedí a jak vypadá okolí, poznáte, kdo ho udělal.
Druhé vodítko je trus. Uvnitř chodbičky ho najdete jako drobné tmavé tečky nebo nitkovité útvary. Když je trus nahromaděný u jednoho konce, znamená to, že larva postupovala jen jedním směrem. Rozmístěný rovnoměrně podél celé chodby ukazuje na housenku, která se vracela. U mušek vrtalek bývá trus spíš tekutý a rozptýlený. Pokud trus v listu chybí a vidíte jen prázdnou chodbu, larva už se zakuklila a otvor je vstupní i výstupní zároveň.
Než sáhnete po postřiku, zkuste rostlinu prohlédnout třikrát v rozmezí několika dnů. Vrtalky se vyvíjejí postupně a nové otvory se objevují. Když napočítáte víc než dva až tři nové otvory na list, jde o přemnožení a vyplatí se zakročit. Odstraňte napadené listy a zlikvidujte je mimo kompost, protože kukly přežívají v půdě i v opadaném listí. Pasti na dospělce pomohou jen částečně, protože létají nízko a rychle.