Pro spaní na zádech platí, že polštář má být nižší a spíš plošší. Hlava nemá být zvednutá vysoko, jinak se brada tlačí k hrudníku a krční páteř se ohne. Ideální je, když se výška polštáře vejde do rozmezí zhruba odpovídajícímu vzdálenosti od ucha k rameni, tedy několik centimetrů. Praktický test: lehněte si na záda, dejte ruce podél těla a nechte někoho, ať se podívá z boku. Ucho, rameno a kyčel mají tvořit přibližně přímku. Pokud hlava padá dozadu nebo se brada výrazně zvedá, polštář je špatně.
Než začnete s rozvržením ložnice, změřte místnost a nakreslete si na papír půdorys ve stejném měřítku. Použijte čtverečkovaný papír, kde jeden čtvereček odpovídá deseti centimetrům. Do plánku zakreslete dveře, okna, radiátory a pevné překážky. Teprve pak vystřihněte obdélník představující lůžko a zkoušejte jeho umístění. Tento krok vám ušetří zbytečné přenášení těžkého nábytku a odhalí, co se do místnosti opravdu vejde.
Latex se chová pružně, ale jinak než kov. Vrací tvar okamžitě a nepropadá se do stran, takže drží tělo v jedné linii celou noc. To je výhoda pro lidi, kteří se málo převalují. Zároveň ale latex neumožňuje žádné dodatečné přizpůsobení — co je tvrdé při usnutí, je tvrdé i nad ránem. Častá chyba je koupit přírodní latex bez zkušebního ležení, protože se předpokládá, že přírodní znamená automaticky pohodlný. Není. Latex je potřeba vybírat podle hmotnosti a šířky ramen, ne podle materiálové pověsti.
Materiál matrace neovlivňuje jen to, jak se do postele ukládáte, ale hlavně to, co se s vámi děje během sedmi nebo osmi hodin, kdy ležíte bez kontroly nad vlastním tělem. Pěna, pružiny a latex se chovají odlišně při změně polohy, při pocení i při postupném ochabování svalů. Pokud řešíte jen tvrdost a materiál ignorujete, často skončíte s matrací, která zpočátku vypadá dobře, ale po dvou hodinách vás budí.
Suchý nos a prasklé rty nejsou jen kosmetický problém. Sliznice bez vlhkosti přestává zachytávat prach a viry, takže se častěji objevují infekce dýchacích cest. Pomůže jednoduchá věc: ráno a večer propláchněte nos izotonickým roztokem nebo mořskou vodou ve spreji. Na rty stačí vazelína nebo neslazený tuk, ne ochucené balzárny s mentolem, které vysušují ještě víc. Nepijte kávu a alkohol večer před spaním, obojí zvyšuje ztráty vody. A hlavně nepřetápějte: každý stupeň nad 22 °C snižuje relativní vlhkost přibližně o 3 až 5 %. Zkuste topit na 20 až 21 °C a rozdíl poznáte do tří dnů.
Základem je výška postele. Pro většinu seniorů platí, že by měla být tak vysoko, aby se při vsedě chodidla pohodlně dotýkala země a kolena byla v úhlu zhruba devadesát stupňů. Příliš nízká postel nutí k hlubokému předklonu a velkému tlaku na kolena i záda, příliš vysoká zase znamená seskok nebo nejisté našlapování. Pomoci mohou pevné podložky pod nohy postele, ale pouze pokud se tím lůžko nerozhoupává.
Co dělat, když je vzduch suchý Prvním krokem není koupit zvlhčovač, ale najít příčinu. Zkontrolujte, zda někde neteče voda, zda není ucpaný odvod kondenzátu u kotle a zda větráte správně. Krátké prudké větrání třikrát denně po dobu pěti minut vymění vzduch, aniž by vychladly stěny. Dlouhé mikroventilace okna na štěrbinu naopak ochlazují zdivo a vlhkost se pak sráží ve špatných místech. Pokud je vzduch suchý i po větrání, pomůže sušení prádla v místnosti, miska s vodou na radiátoru nebo mokrý ručník pověšený u topení.
Před výměnou si udělejte jednoduchý test: ležte na matraci deset minut na zádech, pak deset na boku a všímejte si, kde vzniká tlak jako první. Místo, které začne bolet nejdřív, určuje, který materiál selhává. Pěna obvykle tlačí v kříži, pružiny v rameni, latex v kyčli. Podle toho vybírejte další matraci, ne podle toho, co je zrovna v akci.
Během noci se mění tlak na matraci podle toho, v jaké fázi spánku jste. V hlubokém spánku svaly ochabnou a tělo se rozloží do větší plochy. Pěna v této fázi povolí, pružiny drží, latex zůstává stejný. Pokud se budíte ve stejnou dobu a ve stejné poloze, materiál pravděpodobně neodpovídá vaší váze nebo způsobu, jakým se převalujete. Řešením není hned kupovat novou matraci, ale zkusit vložit tenkou vrstvu jiného materiálu — například latexový nákupní nátěr na pěnu — a sledovat, zda se probuzení posune.
Polyuretanová pěna se pod tlakem postupně prolisuje. V praxi to znamená, že ramena a boky klesnou hlouběji než zbytek těla a páteř ztratí přirozenou linii. Běžná chyba je koupit příliš měkkou pěnu, protože se v prodejně zdá pohodlná při krátkém posedu. Doma se ale po hodině ležení objeví tlak v kříži. U pěny proto sledujte, zda se po stlačení dlaní vrátí do původního tvaru během několika sekund. Pokud ne, bude se čím dál víc prohýbat.