Většina pronajatých bytů má nábytek od různých majitelů a v různých stylech. Sjednotit je pomůže jedna barva a jeden materiál, které se opakují. Zvolte neutrální základ – bílou, béžovou, světle šedou – a doplňte jej dvěma až třemi akcenty. Textil je nejrychlejší cesta: závěsy, povlaky na polštáře, přehoz přes postel a kobereček v jedné barevné rodině udělají velký rozdíl. Koberce a závěsy navíc tlumí hluk a zakryjí poškozené podlahy, aniž byste je museli měnit.
Chrápaní partnera dokáže zničit spánek oběma. Na vině bývá hluk, ale i napětí, které vzniká, když se jeden budí a druhý se cítí obviňovaný. Prvním krokem není hledat viníka, ale zjistit, co přesně se v ložnici děje. Zkuste si několik nocí zapisovat, kdy partner začne chrápat, v jaké poloze a jestli před spaním pil alkohol nebo jedl těžké jídlo. Tyto poznámky se hodí při návštěvě lékaře a pomohou odhalit, zda jde o polohové chrápání, ucpaný nos, nebo něco vážnějšího.
Alkohol a těžká jídla před spaním svaly v krku uvolňují, a tím chrápání zhoršují. Poslední sklenička by měla být alespoň tři hodiny před ulehnutím. Pomoci může i dostatečná vlhkost vzduchu v ložnici – suchý vzduch dráždí sliznici a nutí k dýchání ústy. Zvlhčovač nebo miska s vodou na radiátoru je levné řešení. Nosní spreje s mořskou vodou uvolní ucpaný nos, ale dlouhodobé používání dekongestivních sprejů sliznici poškozuje.
Typická chyba je příliš mnoho úložných skříněk na úkor pohybu. V malé koupelně se vyplatí jít do výšky: uzavřená skříňka nad umyvadlem, police nad WC, nika ve zdi místo parapetu. Další častá chyba je zapomenutí na větrání a rozvody. Bez kvalitního odsávání se vám v těsném prostoru rychle usadí vlhkost a plíseň. Naplánujte také umístění zásuvek, bojleru a pračky, pokud v koupelně bude. Pračka pod umyvadlem nebo v nice je řešení, ale vyžaduje přesné rozměry a přívod i odpad.
Nejčastější chyby vznikají zanedbáním detailů, které se projeví až po zabudování. Lidé zapomínají na prostor pro otevírání dvířek a zásuvek — zásuvka potřebuje při plném vysunutí i půl metru volného prostoru před sebou, jinak se nedostanete k jejímu obsahu. Dále se podceňuje umístění zásuvek a vypínačů. Zásuvky patří nad pracovní desku, ne pod ni, a to alespoň dvě až tři u každého pracovního místa, kvůli mixéru, konvici a nabíječce. Další častou chybou je příliš úzká ulička mezi dvěma linkami. Pokud kuchyň tvoří dvě protilehlé řady, měla by mezi nimi zůstat průchozí šířka alespoň devadesát centimetrů, lépe přes metr, aby se daly otevřít dvířka a zároveň projít s hrncem.
Elektřina je druhá věc, kterou lidé řeší pozdě. Pokud chcete v prostoru světlo nebo nabíječku, přiveďte kabel ještě před obložením. Stačí jeden vývod a spínač u vstupu. Bateriová LED světla jsou nouzové řešení, ale při denním používání rychle dosvítí. Vlhké prostory pod schody u sklepa potřebují odvětrání — nechte ve dvířkách mřížku nebo mezeru, jinak se uvnitř tvoří plíseň.
Pracovní trojúhelník a rozestupy, které se nedají obcházet Mezi sporákem, dřezem a lednicí by měl vzniknout takzvaný pracovní trojúhelník. Každá strana by měla mít alespoň kolem jednoho metru, aby se mezi body dalo pohodlně pohybovat, ale celkový obvod trojúhelníku by neměl přesáhnout zhruba šest až sedm metrů. Delší vzdálenosti znamenají zbytečné přecházení a větší únavu. Mezi dřezem a sporákem nechte souvislou pracovní plochu aspoň šedesát centimetrů, ideálně osmdesát. To je místo, kde se krájí a odkud se přesouvá jídlo na plotnu.
Hloubka spodních skříněk se běžně pohybuje mezi padesáti pěti a šedesáti centimetry, u rohových sestav se řeší výřez, aby se dvířka dala otevřít a zároveň byl přístup do rohu. Horní skříňky se umísťují tak, aby jejich spodní hrana byla zhruba padesát až šedesát centimetrů nad pracovní deskou. Nižší umístění vypadá elegantně, ale při práci s hrncem nebo mixérem narazíte hlavou nebo si zakryjete výhled. Vyšší umístění zase znamená, že na horní police nedosáhnete bez stoličky. Mezi deskou a horními skříňkami musí zůstat prostor na digestoř i na odkládání surovin.
Základní pracovní výška se odvozuje od výšky postavy toho, kdo vaří nejčastěji. Orientačně se počítá jako polovina vaší výšky plus několik centimetrů, prakticky se ale vyplatí vyzkoušet si to naživo. Postavte se k desce, položte dlaně na její hranu a nechte ramena volně klesnout. Pokud musíte ramena zvedat nebo se naopak hrbit, je deska špatně vysoko. U sdílené kuchyně, kde se střídá vysoký a nízký uživatel, se volí kompromis nebo výškově nastavitelná deska.