Než něco koupíte, položte si tři otázky. Může to dítě samo uchopit jednou rukou? Vejde se to do pusy tak, aby se to nedalo spolknout? Vydrží to pád z výšky dětského stolu? Odpovědi vyřadí většinu lesklých věcí z regálů. Dvouleté děti totiž nezkoumají očima, ale rukama a ústy. Hračka, která se rozpadne na malé části, je nebezpečná bez ohledu na to, co slibuje na krabici.
Během tří dnů po nové surovině sledujte kůži, bříško a stolici. Pokud se objeví vyrážka, opakované zvracení, krev ve stolici nebo silné nadýmání, potravinu vysaďte a zkuste ji znovu později. Není to důvod k panice, ale ani k tomu, abyste v ní pokračovali. Mezi jednotlivými novými potravinami nechte odstup, ať víte, co reakci způsobilo. Netlačte na druhou lžičku, když dítě kroutí hlavou nebo zavírá pusu. Odmítnutí je normální a neznamená, že jídlo nebude jíst nikdy.
Děti si často pletou dvě věci: že něco není tajné, ještě neznamená, že to může vidět kdokoli. Vysvětlujte to na konkrétních situacích. Adresa školy, rozvrh kroužků, fotka před domem s číslem popisným nebo jméno a třída v popisku — to jsou informace, které samy o sobě nic neznamenají, ale dohromady vytvoří přesnou mapu života dítěte. Ukažte mu, jak si cizí člověk poskládá z pěti veřejných příspěvků to, co by mu dítě nikdy neřeklo přímo.
Když dítě onemocní, nepodávejte léky, které „zastaví" nemoc. Nechte ho doma, dopřejte mu tekutiny a klid. Antibiotika zabírají jen na bakterie, ne na viry. Zbytečné užívání oslabuje střevní mikrobiom, a tím i imunitu. Po každé vážnější infekci nebo antibiotikům nasaďte probiotika a trvejte na postupném návratu do kolektivu. Dítě, které se vrátí příliš brzy, nakazí ostatní a často onemocní znovu.
Domácí modelína se dělá ze dvou základních surovin: mouky a soli, k tomu trochu vody a oleje. Na jednu dávku si připravte dva hrnky hladké mouky, jeden hrnek jemné soli, jeden hrnek vlažné vody a dvě lžíce rostlinného oleje. Sůl musí být opravdu jemná, hrubá zrna se ve hmotě nepropojí a modelína se pak trhá. Mouku prosejte, aby v ní nebyly hrudky – ty se později projeví jako tvrdá místa, která nejdou prohníst.
Rozhodnutí, kde strávit otcovskou dovolenou, bývá složitější než samotné plánování. Na jedné straně stojí známé prostředí, dostupná lékařská péče a pomoc prarodičů. Na straně druhé láká moře, jiné klima a možnost uniknout každodenní rutině. Obě varianty mají svá úskalí a neexistuje univerzální odpověď. Záleží na věku dítěte, zdravotním stavu, ročním období a hlavně na tom, kolik energie zbývá otci, který často bývá jediným řidičem, nosičem a organizátorem v jedné osobě.
Posledním praktickým bodem je návrat. Neplánovat příjezd na pozdní večer, nechat si den na vybalení a praní. Dítě potřebuje obnovit režim, dospělí taky. Kdo to podcení, bude další týden dohánět spánek místo práce. Otcovská dovolená má smysl tehdy, když se předem počítá s kompromisy a když se plán přizpůsobí dítěti, ne naopak.
Častou chybou otců je podcenit vlastní odpočinek. Dovolená s dítětem není dovolená v pravém slova smyslu, je to změna prostředí, kde se pokračuje ve stejné péči. Pokud má být otec po návratu použitelný, musí si vyhradit alespoň hodinu denně jen pro sebe – na koupání, čtení nebo spánek. Partnerka by měla mít stejnou možnost. Bez tohoto rozdělení se z dovolené stane test trpělivosti a vztah to pozná.
Na místě se osvědčuje držet se několika pravidel. První den nepodnikat žádný velký výlet, jen se aklimatizovat. Jídlo pro dítě vozit nebo kupovat v obchodech, ne ochutnávat místní speciality, které mohou podráždit zažívání. Vody z kohoutku se v mnoha destinacích nedoporučuje ani na čištění zubů. Slunce je největší nepřítel – dítě do jednoho roku by nemělo být na přímém slunci vůbec, starší potřebuje pokrývku hlavy, stín a opakované mazání krémem s vysokým faktorem.
Co skutečně rozhoduje při cestě do zahraničí Zahraničí vyžaduje víc přípravy, ale není to nic nepřekonatelného. Před odjezdem je nutné ověřit, zda dítě potřebuje vlastní cestovní doklad, jaká je platnost zdravotního pojištění a zda v cílové zemi funguje evropský průkaz. U kojenců se vyplatí zkontrolovat, zda destinace nemá povinné očkování, které ještě nestihli dostat. Letenky s malým dítětem je lepší brát v dopoledních hodinách, kdy je dítě čilé, a vyhnout se nočním přeletům, po kterých následuje celý den v neznámém prostředí.
Pokud volíte tuzemskou variantu, největší výhrou je logistika. Cesta autem do dvou až tří hodin zvládne i kojenec bez větší újmy. Vyplatí se rezervovat ubytování s kuchyňkou a pračkou, protože praní dětského oblečení na dovolené je nevyhnutelné. Zároveň je dobré mít v záloze dvě varianty programu – jednu pro slunečné dny a druhou pro déšť. Typická chyba je naplánovat si každý den jiný výlet. S malým dítětem to téměř nikdy nevyjde a otec končí vyčerpaný místo odpočatý.