Praktický krok: sepište si porodní přání, ale ne jako seznam požadavků, nýbrž jako priority. U přirozeného porodu se hodí domluvit si předem, kdo bude u porodu, zda chcete pohyb, jaké polohy vám vyhovují, a jak chcete řešit případnou bolesti. U císaře si zjistěte, zda můžete mít u operace partnera, zda se dítě přiloží na hrudník na sále a jak probíhá poporodní péče. Častou chybou je spoléhat na to, že „se to nějak vyřeší". Právě nejasnosti vedou k pocitu ztráty kontroly.
Poslední věc, kterou většina lidí podcení, je kontrola za jiného světla. Barvy, které vypadají vyváženě pod stolní lampou, mohou být pod denním světlem úplně jinde. Hotovou práci proto vždy zkontrolujte na denním světle, ideálně nepřímo, ne na přímém slunci. Pokud je to možné, nechte ji přes noc odstát a podívejte se na ni ráno. Rozdíly, které přes den přehlédnete, bývají zřetelné právě po odstupu.
Rozdělte den na bloky. Ráno bývá dítě čerstvé, takže ho zapojte do činnosti, kterou zvládne samo – kreslení, puzzle, stavění. Vy u toho pracujete na krátkých úkolech, které se dají přerušit. Náročnou práci, jako je psaní nebo volání, si nechte na dobu, kdy je dítě pryč – ve školce, u babičky, na kroužku. Pokud žádná taková doba není, domluvte se s partnerem na střídání. Jeden hlídá odpoledne, druhý večer. Funguje to lépe než snažit se dělat všechno naráz.
Načasování a místo hrají větší roli, než se zdá. Vyberte klidný den bez spěchu, doma, bez telefonů a obrazovek. Oběma rodičům se vyplatí být u toho společně, i když už spolu nemluvíte. Vysvětlete, že rozhodnutí je vaše, ne jejich, a že se na nich nic nemění. Vyhněte se větám typu „táta už s námi nechce být" nebo „máma si našla někoho jiného". Dítě potřebuje slyšet, že ho oba milujete a že bude v bezpečí.
Než začnete, umyjte si ruce mýdlem a vodou. Ránu oplachujte proudem vlažné vody nebo fyziologickým roztokem, dokud z ní nezmizí písek, hlína a zbytky tkáně. Nepoužívejte peroxid, jód ani líh přímo do rány, zbytečně dráždí tkáň a zpomalují hojení. Mýdlo na okolní kůži je v pořádku, ale do rány se snažte dostat co nejméně. Pokud je v ráně zrnko písku, které nejde vyplavit, neškrábejte ho nehty ani špendlíkem – použijte pinzetu vyvařenou nebo přetřenou dezinfekcí.
Na co se ptát při nákupu a co zkontrolovat doma U prodejce se ptejte konkrétně: z čeho je korpus, čím je povrch ošetřen a zda je možné dodat čistě mechanicky spojený kus bez lepidel. U čalouněných částí, jako jsou matrace nebo sedací vaky, požadujte snímatelný potah pratelný na vysokou teplotu. Potah svlékněte a podívejte se, co je uvnitř — pěna by měla být certifikovaná jako bez škodlivých emisí, nikoli „prodyšná" bez bližšího údaje. Při převzetí nábytku nechte balení otevřené a nábytek nechte dva až tři týdny větrat v místnosti, kam dítě zatím nespí.
Praktické minimum pro pokoj alergika: masivní postel s roštem, matrace s pratelným potahem, jedna otevřená police na denní potřeby a jedna uzavřená skříň s větracími otvory. Povrchy udržujte vlhkým hadrem, ne suchým prachovkou, a postel minimálně jednou týdně převlékejte. Pokud dítě reaguje i na nový nábytek, odstraňte ze spánkové zóny vše, co není nezbytně nutné, a nábytek přemístěte do jiné místnosti na dobu, než se emise sníží.
Základem je masivní dřevo bez nátěru, případně s úpravou na bázi vosku nebo oleje. Vhodná je buk, dub, borovice nebo bříza. Dřevotříska, MDF a překližka jsou rizikové hlavně kvůli lepidlům, která uvolňují těkavé organické sloučeniny. Pokud už je nábytek z těchto materiálů vyroben, hledejte označení, které potvrzuje nízké emise. Nábytek z druhé ruky může být paradoxně vhodnější, protože už dávno „vyvětral", ale pozor na plíseň a starý nátěr s olovem nebo ftaláty.
Nejčastější chybou je koupit nábytek, který voní. Parfémované nátěry, lepidla a „antialergické" impregnace sice mohou vonět příjemně, ale právě vonné látky patří mezi časté spouštěče obtíží. Další chybou je koberec pod postelí a závěsy z hrubých tkanin, které drží prach — nábytek sám o sobě nestačí, pokud ho obklopí textilie, které prach udržují. Nekupujte také příliš mnoho uzavřených skříněk s těsnými dvířky, pokud v nich dítě skladuje oblečení; vlhkost a nedostatek vzduchu podporují plísně.
Dětský pokoj je místo, kde dítě tráví často deset i více hodin denně. Pokud má dítě alergii na prach, roztoče nebo chemické látky, běžný nábytek z dřevotřísky s formaldehydovými lepidly a polyesterovými potahy může být zdrojem obtíží, které se navenek jeví jako „věčné rýmy" nebo noční kašel. Výběr nábytku proto nezačínejte podle vzhledu, ale podle materiálů a povrchových úprav.