Na co si dát pozor: příliš mnoho didaktických pomůcek a aplikací může dítě odradit. Obrazovka není nepřítel, ale měla by být jen doplňkem, ne základem. Dítě do šesti let by mělo zažít knihu jako něco příjemného, ne jako test. Také se vyhněte srovnávání s jinými dětmi. Každé dítě má jiné tempo. Pokud dítě ve čtyřech letech nezná žádné písmeno, není to problém. Pokud v pěti letech neprojevuje zájem o knihy, zkuste jiný žánr – komiksy, encyklopedie, obrázkové knížky bez textu. Někdy stačí změnit prostředí: číst venku, v posteli, ve stanu. Důležitá je pravidelnost, ne délka. Deset minut denně udělá víc než hodina jednou za týden.
Typickou chybou je tlačit na dítě před ostatními, opravovat ho před cizími lidmi nebo z něj dělat „to, co neumí mluvit". Další častou chybou je vynechávání domácího tréninku, protože rodič čeká, že to zařídí logoped sám. Stejně problematické je kupovat různé pomůcky a aplikace bez doporučení, protože nesprávně zvolené cvičení může upevnit špatný návyk. Pokud dítě odmítá spolupracovat, zkraťte cvičení na dvě minuty a dělejte ho častěji, klidně u hry nebo na procházce.
Děti, které tráví venku alespoň dvě hodiny denně, mají prokazatelně méně respiračních infekcí. Není to o mrazu, ale o pohybu a čerstvém vzduchu. Otužování neznamená ledové sprchy. Začněte vlažnou vodou po koupeli a postupně teplotu snižujte. Typická chyba: rodiče dítě oblékají příliš. Zpocené dítě prochladne rychleji než dítě v jedné vrstvě navíc. Vrstvěte podle aktivity, ne podle teploměru za oknem.
Nezapomeňte také na sociální a zdravotní pojištění, pokud jste OSVČ. Během nemoci máte možnost požádat o snížení záloh nebo o prominutí. U zaměstnanců to řeší zaměstnavatel. Důležité je nenechat věci „vyšumět" — všechny žádosti mějte písemně a s datem. Typickou chybou je spoléhat na telefonickou domluvu, která se později nedá prokázat. Po návratu do práce si zkontrolujte, zda vám byla vyplacena správná částka a zda máte uzavřenou pracovní neschopnost. Pokud něco nesedí, obraťte se na mzdovou účtárnu nebo na příslušnou správu.
Na odpoledne si naplánujte činnost, která vyžaduje obě ruce. Vaření podle nového receptu, oprava kola, přesazování květin, pletení, kreslení, hra na nástroj. Cokoli, co vás donutí mít ruce špinavé nebo zaměstnané. Právě ruce jsou hlavní problém — když jsou volné, automaticky hledají telefon. Dobrou alternativou je i delší pěší trasa, kterou neznáte, ale máte ji vytištěnou nebo nakreslenou na papíře. Mapu v telefonu nechte doma.
Dalším krokem je práce s písmeny a slovy v běžném prostředí. Nenalepujte na zeď abecedu a nezkoušejte dítě nutit pojmenovávat písmena, pokud ho to nebaví. Místo toho upozorňujte na nápisy, které ho obklopují: názvy obchodů, značky na potravinách, jméno dítěte na dveřích. Když jdete po ulici, zastavte se u velkého písmene a řekněte: „Tohle je M jako máma." Dítě si tak spojí symbol s realitou. Stejně tak je dobré nechat dítě „psát" – i když jen čmárá. Podpořte ho, ať dělá vlny, kruhy, čáry. To je příprava na tahy písmen. Nikdy neopravujte nesprávný úchop pera silou. Raději nabídněte kreslení prstem do písku, do mouky nebo do pěny.
Předčtenářská gramotnost není o tom, naučit dítě co nejdřív číst. Jde o to, aby dítě pochopilo, že řeč se skládá ze zvuků, že obrázky nesou příběh a že kniha je místo, kde se dá něco zažít. Tento základ se buduje odnarození, ale nejintenzivněji mezi třetím a šestým rokem. Pokud v této době dítěti nabídnete správné podněty, pozdější čtení a psaní pro něj bude přirozené, ne stresující.
Na co se ptát před podpisem přihláš
Čtěte nahlas, ale ne jako povinnost Předčítání je nejúčinnější nástroj, ale jen když dítě poslouchá dobrovolně. Vyberte knihy s rytmickým textem, opakujícími se frázemi a jasnými obrázky. Během čtení se zastavujte a ptejte se: „Co myslíš, že se stane teď?" nebo „Proč je ta myška smutná?" Nechte dítě otáčet stránky, ukazovat prstem na obrázky a komentovat. Neklaďte důraz na to, abyste dočetli knihu do konce. Pokud dítě u třetí stránky ztratí zájem, zavřete knihu a nechte to na jindy. Typická chyba je, že rodič čte moc rychle a monotónně, nebo naopak přehrává emoce tak, že dítě ruší. Hlas má být přirozený, s pauzami a otázkami.
Začněte tím, že budete mluvit a naslouchat. Povídejte si o tom, co právě děláte, co vidíte na ulici, co voní v kuchyni. Dítě se učí rozlišovat hlásky, slabiky a intonaci. Hrajte slovní hry: „Najdi něco, co začíná na M." Nebo „Řekni slovo, které se rýmuje s kočka." Tyto hry jsou krátké, klidně dvě minuty, ale opakujte je denně. Důležité je, aby to bylo hravé, ne jako školní úkol. Pokud dítě nechce, nepřitlačte. Raději přejděte k něčemu jinému a vraťte se později.