Základem je změřit vnitřní délku nohy (od rozkroku k zemi) a porovnat ji s velikostí rámu udávanou v palcích. Orientačně: 12" pro výšku 85–100 cm, 14" pro 95–110 cm, 16" pro 105–120 cm, 20" pro 115–135 cm, 24" pro 130–150 cm a 26" pro výšku nad 145 cm. Vždy berte horní hranici rozmezí, pokud dítě roste rychle, ale spodní hranici, pokud jezdí nejistě.
Velikost dětského kola se neurčuje podle věku, ale podle výšky dítěte a délky jeho nohou. Věk slouží jen jako orientační vodítko pro rodiče, kteří teprve vybírají. Pokud kolo koupíte „na vyrůstání" o dva roky dopředu, dítě na něm nebude mít jistotu, bude se bát a jízdu si neužije. Naopak příliš malé kolo nutí dítě krčit nohy a ztrácí stabilitu.
První cesta vlakem s miminkem bývá náročnější, než rodiče čekají. Nejde ani tak o samotnou jízdu jako o přípravu a načasování. Většina problémů vzniká z jednoho důvodu: rodiče plánují cestu podle sebe, ne podle spánkového rytmu dítěte. Pokud koupíte jízdenku na čas, kdy miminko normálně spí ve svém prostředí, bude pravděpodobně nespokojené celou cestu. Vyberte spoj, který se překrývá s jeho obvyklým spánkem, a pokud to jde, jeďte mimo ranní a odpolední špičku.
Rodiče by měli jít příkladem i v tom, jak se sami chovají k telefonu. Když dítě vidí, že rodič kontroluje zprávy při každé volné minutě, pravidla ztrácejí váhu. Zkuste si doma nastavit takzvané tiché hodiny, kdy jsou všechna zařízení v jiné místnosti. Není to o tom vydržet bez telefonu celý den, ale ukázat, že se to dá zvládnout i kratší dobu. Děti si tohoto chování všímají víc, než si myslíte.
Před výstupem začněte balit s předstihem. Složený kočárek, plná taška a miminko v náručí nejdou zvládnout ve chvíli, kdy vlak zastavuje. Zjistěte si předem, na které straně se vystupuje, ať nemusíte přecházet s dítětem přes uličku. A hlavně: nikdy nespěchejte. Vlak počká na výstup jen chvíli, ale zbytek cesty si pokazíte jediným zbrklým krokem.
Když se jízda rozjede, přidejte zatáčky, zastavování na povel a rozjezd do mírného kopce. Rovnováha se tím zpevní. Následně přijdou na řadu delší trasy, ale stále mimo provoz. Teprve až dítě jistě zastaví a rozjede se samo, může vyjet mezi lidi. Do té doby je helma samozřejmostí, ne volbou.
Bezpečnost není jen helma, i když ta je povinná. Kolo musí mít kryt řetězu, odrazky na pedálech, vpředu i vzadu, a zvonek. U dětských kol se vyhněte rychloupínákům na sedle, která dítě snadno povolí. Pravidelně kontrolujte tlak v pneumatikách, utažení šroubů a vůli v řízení. Pokud kolo dostalo dítě poprvé, jezděte nejdřív na rovné ploše bez provozu, dokud nezvládne start, zastavení a odbočení.
Dospělý potřebuje sedm až devět hodin spánku. Při spánkovém dluhu klesá počet přirozených zabíječských buněk a tělo reaguje na viry pomaleji. Nestačí ale spát málo a dohánět to o víkendu. Pravidelný čas usínání je důležitější než celkový počet hodin. Podobně funguje pohyb: stačí třicet minut chůze denně, ale intenzivní vyčerpávající trénink v období zvýšeného výskytu infekcí obranyschopnost krátkodobě oslabí. Po náročném sportu bývá člověk náchylnější k nachlazení až několik hodin.
Poslední rada: nechte dítě kolo vyzkoušet. Postavte ho přes rám, ať udělá krok vpřed a v sedle se dotkne země. Pokud se musí na špičky vytahovat nebo má kolena u uší, kolo neberte. Lepší je o číslo menší než o číslo větší — na malém kole se dítě naučí jezdit, na velkém se bude bát.
Sedlo, řídítka a dosah nohou Při nastavení sedla platí jednoduché pravidlo: dítě musí mít při sešlápnutí pedálu v nejnižší poloze nohu téměř napnutou, ale patou se musí pohodlně dotknout pedálu. Když sedí na sedle, má mít špičky nohou na zemi. Pokud nedosáhne, kolo je velké. Řídítka nastavte tak, aby dítě dosáhlo na brzdy bez natahování prstů a nemuselo se předklánět. Typická chyba je koupit kolo s rámem, který dítěti sedí, ale s příliš dlouhým představcem — pak bolí záda a dítě ztrácí kontrolu.
U menších dětí do 5 let mějte na paměti hmotnost kola. Těžké kolo s ocelovým rámem dítě utahuje a rodič ho nosí. Lehčí hliníkový rám zvládne dítě lépe ovládat. Brzdy: u nejmenších jsou vhodné obě brzdy s krátkou pákou, u větších stačí zadní šlapací (torpédo) plus přední ruční. Vždy zkontrolujte, zda dítě dosáhne na páky a zda je umí zmáčknout silou, kterou má.