Opakované nachlazení nevzniká jen z toho, že na vás někdo kýchne v tramvaji. Rozhoduje především stav sliznic, množství spánku a to, jak se o sebe staráte v období, kdy žádné příznaky nemáte. Pokud býváte nemocní čtyřikrát až šestkrát za rok, nezačínejte u léků, ale u každodenních návyků. Právě ty určují, zda se virus po krátkém kontaktu uchytí, nebo ho tělo zlikviduje během pár hodin.
Zajištění není jednorázová akce. Každý měsíc zkontrolujte, co dítě nově dosáhne, a pojistky dotáhněte. Až se začne stavět, budete řešit i hrany stolů a parapetů. Klidně si udělejte seznam místností a odškrtávejte. Důslednost je důležitější než drahé pomůcky.
Během roku se střídají riziková období. Na podzim a v zimě se více šíří kapénkové infekce, na jaře přicházejí alergie, v létě zase zažívací potíže z cestování a koupání. Pro každé období platí jiná prevence. Na podzim se vyplatí častější větrání a mytí rukou. V létě hlídejte pitný režim a bezpečnou vodu. V zimě nepřetápějte místnosti — suchý vzduch vysušuje sliznice a ty pak snadno propouštějí viry. Ideální vlhkost je 40–60 %.
Dbejte na to, aby si dítě místo neškrábalo. Nehty mějte krátké a čisté, přes noc můžete postižené místo zakrýt volným obvazem nebo bavlněnou ponožkou na ruce. Rozškrábané štípnutí se snadno zanítí a pak už je potřeba řešit infekci, ne jen svědění. Typická chyba je potírat pupínek teplem nebo ho přikrývat, což otok naopak zvětší. Další častá chyba je mazat ránu máslem, olejem nebo zubní pastou – tyto domácí triky kůži spíš podráždí a ztíží hojení.
Pozitivní výchova není metoda, která zaručí, že dítě nikdy nezlobí. Je to způsob, jak reagovat na jeho chování tak, aby se učilo zodpovědnosti, a ne jen poslouchalo ze strachu. Základ stojí na dvou pilířích: jasné hranice a respekt k dítěti i k sobě. Pokud jeden z nich chybí, systém se rozpadne – buď vychováváte příliš tvrdě, nebo příliš volně.
Jakmile se dítě poprvé převalí a vyzkouší plazení, přestává platit, že stačí dát nebezpečné věci do výšky. Miminko se dostane všude, kam se vmáčkne hlava, a tempo zrychluje každý den. Nejlepší je projít byt jednou po čtyřech, z jeho perspektivy. Uvidíte kabely, prahy, ostré rohy a maličkosti, které dospělý přehlédne.
Ať zvolíte cokoli, nejde o soutěž. Někdy je císařský řez nejlepší možností, jindy je přirozený porod reálný a bezpečný. Rozhodujte se na základě konkrétních informací od svého lékaře a vlastních preferencí, ne na základě tlaku okolí. Pokud si nejste jistá, vyžádejte si druhý názor. Chybou není změnit názor, chybou je nechat se do něčeho dotlačit bez vysvětlení.
Pozitivní výchova také znamená všímat si toho, co dítě dělá dobře. Chvála ale nesmí být prázdná. Místo „jsi šikovný" řekněte „všiml jsem si, že jsi tu knížku vrátil na místo, to pomohlo". Konkrétní ocenění posiluje žádoucí chování lépe než obecné fráze. Zároveň se vyhněte chválení za výsledek, který dítě nemůže ovlivnit.
Začněte u zásuvek a elektřiny. Do volných zásuvek dejte záslepky, které dítě nevyndá silou ani nehtem. Prodlužovačky a kabely sveďte za nábytek nebo je přilepte k podlaze vodící lištou. Nechte nabíječky zastrčené ve zdi jen tehdy, když je zásuvka mimo dosah. Dítě do nich strká prsty i předměty.
Dalším častým omylem je trestání vzdálené od situace. „Až přijde táta, uvidíš" nebo „zítra nebudeš na tabletu" ztrácí smysl, protože dítě nevidí souvislost. Trest by měl přijít okamžitě a měl by být přiměřený. Mnohem účinnější než zákazy je přirozený důsledek: rozlil jsi vodu, vezmeš hadr a utřeš ji. Ne jako pomsta, ale jako logika věci.
Malé předměty jsou největší past. Knoflíky, mince, kancelářské sponky, kuličky, víčka od lahví a léky patří do zavřené krabice ve výšce, kam se dítě nedostane ani ze židle. Koberce a předložky přilepte oboustrannou páskou, kloužou a dítě na nich padá. Když máte doma domácího mazlíčka, dejte misku s jídlem mimo dosah a nikdy nenechávejte dítě s ním samotné.
Začněte tím, že si předem stanovíte pravidla, která platí pro celou rodinu. Nemusí jich být mnoho, stačí tři až pět a musí být srozumitelná i pro menší dítě. Například „mluvíme spolu slušně" nebo „po hračkách si uklidíme". Důležité je, abyste je sami dodržovali. Děti se neučí z toho, co říkáme, ale z toho, co děláme. Když pravidlo porušíte vy, přiznejte to. Ukážete tím, že chyba je součást učení, ne důvod k trestu.
Typická chyba je spoléhat na to, že „už to chápe". Miminko v tomto věku nemá zábrany a neposlechne. Další chybou je zajištění jen jedné místnosti a zapomenutí chodby či koupelny. Ve vodě stačí dva centimetry a několik sekund. Proto zavírejte dveře od koupelny a toalety, případně používejte zábranu. Nikdy nenechávejte dítě bez dozoru u naplněné vany, kyblíku nebo bazénku, ani „na chvilku".