První trimestr (1.–13. týden): Tělo se hormonálně mění, často přichází únava a nevolnost. Vhodné jsou klidné aktivity: svižná chůze, plavání, jemná jóga nebo těhotenské pilates. Vyhněte se skokům, nárazům a přehřátí. Pokud cvičíte silově, snižte zátěž na 60–70 % maxima a dbejte na pravidelný dech. Typická chyba: snaha „něco dohnat" a cvičit naplno i přes únavu. Raději zkraťte dobu na 20–30 minut a častěji odpočívejte.
U starších dětí funguje, když je necháte hádat se samotné, ale s jasným pravidlem: žádné urážky, žádné ničení věcí, žádné fyzické útoky. Když pravidlo padne, následuje přerušení a společná oprava škody. Ne trest, ale oprava. Rozbité auto se slepí, rozházené věci se uklidí. Tím se děti učí, že konflikt má důsledky, které je třeba napravit, a ne že se má jen potrestat viník. Zároveň je dobré si všímat, kdy hádky začínají – často to je únava, hlad nebo nuda. Řešit tyto příčiny je účinnější než řešit každou hádku zvlášť.
Před samotným lepením si připravte pracovní plochu. Karton nasává vlhkost z lepidla a může se kroutit. Proto lepte na podložce, která se neprohne, a zatížíte spoj, dokud lepidlo nezaschne. Univerzální lepidlo na papír funguje, ale na větší konstrukce je lepší tavná pistole. Pozor na přílišné množství lepidla – karton se rozmáčí a spoj pak nedrží. Lepidlo nanášejte v tenké vrstvě a spoj stlačte k sobě alespoň na minutu.
Zkuste pravidlo jedné ruky. Vezměte hračku do ruky a představte si, že ji drží dvouletá dlaň. Pokud je těžká, kluzká nebo má ostré hrany, vrací se na polici. Dřevo je lepší než tenký plast, protože vydrží nárazy a nepraská. Barvy mají být spíš matné než lesklé — lesk odvádí pozornost od tvaru. U puzzlí volte maximálně čtyři až šest dílků s velkými úchytkami. U kostek stačí šest až deset kusů, víc jich dítě stejně nerozliší a jen je rozhází.
Oddělte emoce od jednání Když už musíte zasáhnout, nezačínejte otázkou „Kdo to začal?". Ta otázka zaručeně vyvolá další kolo dohadování a nikdo nikdy nepřizná vinu. Místo toho pojmenujte, co vidíte: „Vidím, že se oba zlobíte a že ten klacek je teď mezi vámi." Tím dáváte najevo, že emoce jsou v pořádku, ale že se musí řešit situace, ne vina. Potom oba pošlete na chvíli od sebe, ne jako trest, ale jako prostor. Například: „Jdi si na dvě minuty sednout k oknu a ty k posteli. Pak si promluvíme." Dvě minuty stačí na to, aby se tělo zklidnilo a děti byly schopné poslouchat.
Než začnete hledat, kam vyrazit, stanovte si dvě hranice: celkovou dobu cestování tam a zpět a maximální dobu, kterou jste ochotni strávit v autě nebo ve vlaku. U menších dětí počítejte s tím, že cesta autem delší než hodinu až hodinu a půl se obvykle neobejde bez zastávky. Naplánujte ji předem, ne až podle křiku zezadu. Zastávka nemusí být ničím výjimečná, stačí místo, kde se dá bezpečně vystoupit, proběhnout se a dojít na toaletu.
Když se děti začnou hádat, první instinkt je skočit mezi ně a situaci vyřešit. Jenže právě okamžitý zásah často hádku prodlouží. Děti se dostanou do pozice, kdy se před vámi předhánějí, kdo má pravdu. Přestanou řešit problém mezi sebou a začnou hrát divadlo pro dospělého. První krok tedy je: nedělejte nic hned, pokud nejde o fyzické bezpečí. Počkejte deset až dvacet vteřin, poslouchejte tón a sledujte, jestli se konflikt sám neposune. Většina hádek o hračku nebo o místo na sedačce se během chvíle vyřeší bez vašeho zásahu.
Začněte tím, že snížíte sedlo tak, aby dítě dosáhlo oběma nohama celou plochou na zem. Kolo bez koleček se pro začátek mění na odrážedlo. Dítě se odráží, učí se držet směr a hlavně získává pocit, že se kolo pod ním neposedí. Tato fáze může trvat několik dní i týdnů. Není kam spěchat. Jakmile dítě zvládne delší úsek jet s nohama nad zemí a samo udrží balanc, je čas na pedály.
Častá chyba je nutit děti, aby se hned usmířily a řekly si „promiň". To vede k naučené frázi bez obsahu. Mnohem užitečnější je nechat každého říct, co potřeboval, a pak společně hledat řešení. Ptejte se: „Co bys potřeboval, aby to bylo příště lepší?" Nechte je navrhnout dva tři nápady. Když přijdou s vlastním řešením, mají větší šanci ho dodržet. Pokud se dohodnou, že si hračku půjčí na pět minut, napište to na papír a pověste na lednici. Děti potřebují vidět, že dohoda platí i zítra.
Nakonec si hlídejte vlastní reakci. Pokud křičíte, děti se naučí křičet. Pokud se urazíte a přestanete mluvit, naučí se manipulovat mlčením. Klidný, ale pevný tón a jasná pravidla udělají víc než dlouhé vysvětlování. A když se hádka zvrhne, je v pořádku říct: „Teď to nevyřešíme, vraťme se k tomu po obědě." Odložit řešení není slabost, je to nástroj. Děti tak vidí, že konflikty se dají zvládat bez toho, aby se někdo musel stát vítězem a někdo poraženým.